Obezita

13. června 2007 v 15:33 | Jessica |  Nemoci
Poslední dobou jsem si nemohla nevšimnout, jak se v médiích najednou vyrojily reportáže o enormně obézních dětech. Nepochybně alespoň většina z vás zaznamenala případ jistého klučiny z Británie, jehož hmotnost je tak enormně vysoká, že přímo ohrožuje jeho život. Jeho matka, jelikož má svého nenasytného otesánka ráda, nehodlá na jeho životním stylu nic měnit a dál mu dává vše, na co má chuť - tedy ohromné porce hranolků, hamburgerů a dalších takových pochutin. "Proč bych mu to nedala, když vidím, že to má tak rád?" argumentuje i přes to, že tím svého syna, který si svou situaci ve svém věku (cca 12 let) nemůže uvědomovat, žene jistojiště ke smrti nebo jiným problémům, jako je cukrovka či kardiovaskulární poruchy. V médiích se tento případ objevil proto, že úřady této nezodpovědné matce chtěly chlapce odebrat, aby mu mohli poskytnout pomoc, které se mu od ní nedostává. Nakonec neuspěly (doufejme, že jenom zatím) a tak matka může pokračovat v neřízeném vykrmování svého potomka... a ho tím dále beztrestně zabíjet, v domnění, že pro něj dělá to nejelpší.
Tento případ zdaleka není jediným svého druhu. V Chicagu například žije sedmiletá Jessica, která váží neuvěřitelných 222 kilo a i když je tak nízkého věku, není schopna se pohybovat. Celé dny tak vysedává před televizí a pojídá hory jídla. Na věci je jako v přechozím případě zarážející přístup matky k celému problému. Argumentuje těmi samými slovy, jako matka britského tlouštíka - když to má dítě rádo, proč mu to odpírat.
Abych mluvila za sebe - tyto matky jsou stupidní blbé nány, které ve své nekonečné omezenosti něvědí, co vlastně dělají. Neuvědomují si (nebo nechtějí vědět), že jejich dítě má vážný zdravotní problém, který může skončit hodně špatně, a jsou slepé vůči těm, kteří je o tom informují. S trochou nadsázky se dá říci, že je to skoro to samé, jako by svoje dítě nechala umírat na leukémii a ještě jeho stav úmyslně zhoršovala. Myslí si, že svému dítěti způsobí nějaké velké příkoří tím, že mu odeberou to, co má rádo, ale ve skutečnosti je to právě naopak - ničí mu život a to vše ve jménu mateřské lásky a starostlivosti. Občas je nutné vzdát se určitých věcí, abychom mohli žít lépe a mezi tyto věci někdy patří i potrava. Ovšem kdo vysvětlí takovým lidem, že i jídlo může zabít? Dokážou to vůbec pochopit? Vysvětlí jim někdo uspokojivé, že to, co má jejich dítě rádo, mu může i způsobit problémy a že by se měly naučit své potomky omezovat i když jim to není příjemné? Asi jsem skeptik, ale myslím si, že takové věci se takovým matkám dají vysvětlit jenom těžko. Více než cokoli jiného to dokládá zvyšující se počet obézních dětí ve světě...
Další docela smutnou věcí je srovnání dvou opačných extrémů a sice extrémní chudoba a nedostatek stravy na straně jedné:
... a nechutná obezita na straně druhé.
Je to rozdíl, že? A přitom - ačkoliv je lidí umírajících předčasně na hlad pořád více než těch obézních - by se zanedlouho mohlo stát, že bude stejný počet lidí, kteří umírají dříve na následky obezity. A tomuto stavu, který je docela neuspokojivý, zčásti napomáhají právě takové matky...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama